THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V případě třetí zteče hitparád v podání WHITE LIES lze bez přehánění potvrdit výrok o trefě do černého. Londýnské trio se úplně vzdalo pokusů o koketerii s alternativnějšími žánry a nyní už ani trochu nepředstírá, že jeho snahou je něco jiného, než jen pop ve své krystalické podobě. Pop v tom nejlepším slova smyslu moderní, chytlavý, vkusný a zároveň se zcela zřetelně inspirující v minulosti. Snaha být současnými kazately odkazu vynikajících žánrových, především britských, kapel je úpřímná, nicméně k těm skutečně špičkovým dobovým interpretům ještě lecos schází.
Palba okamžitě chytlavých refrénů je takřka na celé ploše alba doslova neutuchající
Přímý útok na první signální je v přímém rozporu s rafinovaností a promyšleností toho nejlepšího z ostrovního popu, ale přesně tohle je disciplína, ve které je "Big TV" setsakramentsky silným počinem. Palba okamžitě chytlavých refrénů je takřka na celé ploše alba doslova neutuchající. Skoro by se chtělo říct, že vše ostatní je v jednotlivých skladbách nadbytečné. Je docela možné, že se časem dostaví pocit oposlouchání, ale nástup má třetí deska této stále ještě nadějné formace fantastický. Potenciální hity se střídají jak na běžícím a když už svižnějším skladbám začíná docházet dech, účelná dramaturgie ukáže prstem na některou z těch pomalejších a jede se v plném nasazení dál.
Dvanáctka písní by ze svého lůna mohla odvrhnout nějaké ty slabší kusy, ale tady je jejich výběr velice tvrdým oříškem. Angličanům se povedlo natočit velmi vyrovnanou kolekci, ve které vám sice další a další melodické motivy můžou začít postupem času připadat jednotvárné, ale to je paradoxně důsledek jejich současné tvůrčí erupce a pevných žánrových mantinelů, které už, zdá se, nehodlají překračovat. Našlo by se i pár dalších nedostatků, jako absence větší originality, ale to je v podstatě marginálie vzhledem k tomu, kam se tohle album žánrově řadí. Nejsem si úplně jist, jestli mu jeho svěží dech vydrží i po delší dobu, ale jedno vím naprosto přesně. Zapnu-li si občas nějaké komerční rádio, chci aby mezi leckdy trapnými výstupy moderátorů zněla přesně takováto hudba!
7,5 / 10
Mnohem lepší než Ritual.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.